Top 7 námořnických pověr: Aneb proč ženy na palubě přináší smůlu?

Moře lidi fascinovalo již od nepaměti. Je krásné, uklidňující ale také nevyzpytatelné, smrtící a nedává druhou šanci. Každý námořník věděl, že může vyplout s jasným nebem a za pár hodin bojovat o život v bouři. Není proto divu, že si lidé od nepaměti vytvářeli námořnické pověry – způsoby, jak se vypořádat se strachem, dát smysl neštěstím a získat pocit, že mají osud aspoň trochu pod kontrolou a hlavně, že i chaotický oceán má nějaký řád. Některé z těchto tradic jsou úsměvné, jiné temné, další měly praktický význam a pár z nich se dodnes drží mezi mořskými vlky i turisty na plachetnicích.

Podívejme se na 7 nejzajímavějších námořnických pověr a jejich příběhy.

1. Cinkání sklenic na palubě – zvuk, který ruší mrtvé námořníky

Začněme pověrou, která bývá méně známá prakticky každému, kdo se někdy plavil byť jen v Chorvatsku na plachetnici. Nebo alespoň já se o této pověře dozvěděl hned první den před vyplutím.

Na moři se říkalo, že na palubě se nesmí ťukat sklenicemi. Důvod? Zvuk cinknutí měl probudit nebo dokonce přivolat duše utopených námořníků. Ti se pak mohli "připojit" k živým u přípitku – a to se rovnalo přivolání smrti. Další známý důvod je, když si nepřiťuknete, projevíte tak úctu těm, kteří na moři zahynuli a nemají to štěstí se napít s vámi.

V severní Evropě a na Baltu bylo tohle tabu bráno velmi vážně. V hospodě v přístavu si s kamarády připít mohl, ale jakmile ses ocitl na lodi, měl jsi sklenku zvednout jen do vzduchu případně si "ťuknout" přes prsty se sklenicí v ruce bez zvuku.

Naopak ve Středomoří najdeme úplně opačnou tradici: cinkání sklenic bylo nutné, protože symbolizovalo zapojení všech smyslů do přípitku a "dostalo" přání k bohům moře. Osobně jsem se ale paradoxně setkal právě ve středomoří s tím, že se neťuká. Takže je to asi individuální plavba od plavby. Tahle dvojí pověra je krásným příkladem, jak různé námořní kultury vnímaly stejnou věc naprosto odlišně.

2. Pátek jako nešťastný den k vyplutí

Tahle pověra vlastně nedává žádný smysl a vychází spíše z náboženství. Křesťanská tradice považovala pátek za smolný den – den ukřižování Krista. A tak se mezi křesťanskými námořníky rozšířilo, že v pátek se z přístavu nevyplouvá.

Existuje slavná legenda o britské lodi HMS Friday: měla být spuštěna na vodu v pátek, vyplula v pátek a kapitán se jmenoval Friday. A zmizela beze stopy. Historici se sice shodují, že jde spíš o mýtus, ale sílu pověry to jen podpořilo. Dodnes se v některých rybářských vesnicích lidé vyhýbají pátečnímu vyplutí.

3. Pískání na palubě přivolává bouři

"Nepískej, nebo přivoláš vítr!" To slýchali mladí námořníci od svých zkušenějších kolegů.

Pískání totiž připomínalo hvízdání větru – a tak se věřilo, že tím námořník nechtěně přivolá bouři. Výjimkou byl lodní poddůstojník, který měl povolení používat svou píšťalu k povelům.

Někteří staří rybáři tuhle pověru respektují dodnes. Zvlášť když se moře tváří neklidně, málokdo si troufne zapískat si na palubě. 

Tahle pověra si osobně myslím, že mohla mít i praktický význam. Aby loď zdárně zdolala cestu, musela na palubě vládnou disciplína a řád. Pohvizdování námořníků by mohlo uvolnit atmosféru, což bylo dříve opravdu to poslední o co kapitán stál. Navíc i rozkazy by mohly být hůře zřetelné přes pískání desítek lidí. Ale jsou to jenom mé domněnky. 

4. Banány na lodi přinášejí smůlu

Méně známá, ale velmi rozšířená pověra mezi rybáři: banány na lodi znamenají špatný lov a smůlu.

Důvody jsou pragmatické. V tropických oblastech se banány rychle kazily a přitahovaly hmyz. A hmyz (zvláště dřív) znamenal velkou šanci na nemoci, což v posádce, která už tak je oslabena plavbou je to poslední co chcete ještě v dobách, kdy něco jako antibiotika byla jen vzdálená budoucnost.

Další důvod může být, že obecně banán při rozšlápnutí klouže a při přepravě se často uvolňovaly, následně klouzaly po palubě, což způsobovalo nehody.

Taky některé lodě s nákladem banánů záhadně zmizely, což jen přiživilo pověru.

A tak vznikla pověra, že banán na palubě přináší smůlu. Dodnes se někteří rybáři na moři banánům vyhýbají – a pokud si je vezmete s sebou, počítejte s nespokojenými pohledy.

5. Tetování jako ochranný talisman

Tetování je dnes běžná móda, ale pro námořníky v 18. a 19. století mělo magickou sílu.

• Kotva znamenala stabilitu a návrat do přístavu.

• Vlaštovka symbolizovala, že námořník uplul tisíce mil a vždy se vrátí domů.

• "Hold Fast" vytetované na prstech mělo zajistit pevný úchop lan.

Námořníci přebrali tetovací tradice od Polynésanů a během století z toho udělali celý systém ochranných symbolů. Věřili, že správné tetování jim dodá sílu, ochrání je před zlem, nebo díky němu doplují. Lidé se rádi upínají k symbolům a námořníci nebyli a nejsou výjimkou. Možná proto tohle dědictví se drží dodnes a "oldschool" námořnická tetování patří mezi nejžádanější motivy.

6. Ptáci jako poslové – nikdy nezabíjej racka ani albatrosa

"Zabít albatrosa znamená podepsat si rozsudek smrti." To věděl každý námořník už v 18. století.

Ptáci jako racci nebo albatrosi totiž značili blízkost pevniny. Jejich zabití proto působilo jako zrada vůči přírodě a zároveň jako urážka duší mrtvých námořníků, které se prý v těchto ptácích vtělují.

Slávu téhle pověře přinesla báseň The Rime of the Ancient Mariner od Samuela Taylora Coleridge (1798), kde námořník zastřelí albatrosa – a loď je odsouzena k záhubě.

Tahle pověra měla i symbolický význam. Představte si týdny dlouhou plavbu, zásoby už skoro nejsou, rum došel, pitná voda je zkažená, venku mlha, že nevidíte ani na příď a najednou slyšíte racka, který se drží u pevniny, což pro vás znamená, že jste blízko doplutí. 

Dnes se pověra proměnila v ekologické tabu. Mořští ptáci jsou chránění a albatros se stal symbolem čistého oceánu. I když takový racek je občas na zabití, zvlášť když vám ukradne z ruky svačinu. 

1. Ženy na palubě přinášejí smůlu

A teď poslední a i trochu kontroverzní. Zvlášť v dnešní době. Jedna z nejznámějších námořnických pověr praví, že ženy na lodi znamenají neštěstí. 

Proč? Vysvětlení je hned několik. Kromě toho, že vnímání žen v dřívějších dobách byla úplně jiné než dnes, je za touto pověrou u praktický význam. ¨

Dříve na lodi bylo potřeba opravdu statných a silných chlapů s pořádnou fyzičkou a sílou. Takže průměrná dáma nemohla fyzicky zastat mnoho prací, které zvládl mužský námořník, protože na to jednoduše neměla sílu. 

Dalším a zřejmě tím hlavním důvodem je nevybouřený testosteron námořníků. Zkrátka si představte desítky rumem nasáklých nadržených chlapů, kteří strávili týdny na moři a neměli pořádně kde "upustit páru". Je jasné, že žena na palubě by znamenala mnoho rvaček, konfliktů a rozhodně by nepomohla morálce, kázni a soudržnosti, což dříve bylo potřeba pokud loď chtěla bezpečně doplout. A taky chudák holka v takovém prostředí, co si budem povídat. 

Zajímavé je, že zatímco ženy v živé podobě byly považovány za neštěstí, dřevěné sošky nahých žen na přídi lodí měly moře uklidnit. Sirény, mořské panny a bohyně se tak staly ochránkyněmi lodí.

Dnes už je to samozřejmě jen kuriózní přežitek – v moderních flotilách slouží tisíce žen, od rybářek až po kapitánky obrovských lodí.

Proč námořnické pověry vznikaly?

Námořníci žili v prostředí, kde byla smrt vždy nablízku. Nebylo až takovou výjimkou, kdy plavbu přežila jen polovina posádky. Moře bylo nevyzpytatelné a technologie až do 20. století neuměla zajistit bezpečí.

Pověry měly tři hlavní funkce:

1. Dávaly pocit kontroly – i když šlo jen o iluzorní pravidla.

2. Upevňovaly disciplínu – zákaz pískání nebo zákaz žen na palubě měl praktické jádro.

3. Budovaly identitu – společné rituály a víra posilovaly soudržnost posádky.

Žijí námořnické pověry dodnes?

Ano – i když spíš v symbolické podobě. Moderní kapitán se samozřejmě nebude bát pátečního vyplutí, ale pověru respektuje ze zvyku. Tetování, lodní sošky, slavnostní křty lodí nebo zákaz banánů mezi rybáři – to všechno ukazuje, že tradice stále žijí.

A hlavně pověry dělají z námořnické kultury fascinující svět, kde se realita mísí s legendami.

Závěr

Od cinkání sklenic na palubě až po zákaz banánů – námořnické pověry jsou zrcadlem lidské touhy dát řád chaosu oceánu. Některé jsou dnes úsměvné, jiné inspirativní a pár z nich dokáže dodnes zamrazit. Pověr, které kolují mezi námořníky je mnoho. Dneska jsem vybral jen pár z nich, k dalším se dostaneme zase jindy v případném pokračování.

Ať už jsi zkušený mořský vlk nebo jen milovník příběhů z moře, tyto pověry ti připomenou, že moře vždycky bylo (a stále je) tajemné a nezkrotné.