Ponorky: tajemný svět pod hladinou moří

Snaha ponořit se pod hladinu fascinuje lidstvo již stovky let. Vývoj ponorek jako takových je tu s námi již cca 300 let. Jsou symbolem technické vynalézavosti, vojenské síly, ale i lidské odvahy přežít v extrémních podmínkách. V tomto článku se podíváme na historii ponorek, jejich technologii, každodenní život posádky i na roli, kterou hrají dnes.

První nápady a experimenty

Myšlenka plavidla, které se může pohybovat pod hladinou, sahá až do renesance. Už Leonardo da Vinci navrhoval kresby podvodních strojů, ale jeho projekty zůstaly na papíře. Ovšem Leonardo nebyl jediným, který měl sen se potopit pod hladinu. Důležitými milníky jsou následující roky. 

• 1620 – Cornelius Drebbel: Nizozemský vynálezce ve službách anglického krále Jakuba I. sestrojil primitivní loď, která se krátce ponořila v Temži. Byla dřevěná, potažená kůží a poháněná vesly.

• 1775 – Turtle: Američan David Bushnell postavil malou jednomístnou ponorku, která se měla přisát na bok britské lodi a odpálit nálož. Mise se nezdařila, ale šlo o jedno z prvních použití ponorky během války.

• 1800 – Nautilus Roberta Fultona: Fulton navrhl experimentální loď pro francouzské námořnictvo. I když se dokázala potopit a vynořit, nebyla praktická a projekt skončil.

19. století: od kuriozity ke smrtící zbrani

S průmyslovou revolucí přišly pevnější materiály a lepší pohony. V 19. století se objevily první kovové ponorky poháněné parou, elektřinou či stlačeným vzduchem.

• Americká občanská válka (1861–1865) přinesla první skutečný bojový úspěch ponorky. Konfederační H.L. Hunley v roce 1864 potopila loď USS Housatonic torpédem na tyči. Sama však krátce poté klesla ke dnu i s posádkou.

• V roce 1888 předvedl španělský inženýr Isaac Peral elektrickou ponorku vybavenou torpédy – považovanou za první moderní ponorku.

• Na přelomu století začala většina velmocí stavět vlastní ponorky. V roce 1905 už je měla Británie, Francie, Německo i Rusko.

První světová válka: éra U-bootů

Opravdu velké využití ponorek přišlo až během první světové války (1914–1918), kde se se ponorky staly klíčovým faktorem.

• Německé U-booty (zkratka pro "Unterseeboot") měly za cíl odříznout Británii od zásob.

• V roce 1915 potopil U-20 slavný parník Lusitania, při čemž zahynulo přes 1000 lidí. To přispělo k tomu, že USA později vstoupily do války.

• Spojenci odpověděli systémem konvojů – obchodní lodě cestovaly v chráněných skupinách.

• Do konce války potopily ponorky přes 5000 lodí, ale zároveň Německo přišlo o stovky vlastních U-bootů a tisíce námořníků.

Druhá světová válka: bitva o Atlantik

V letech 1939–1945 sehrály ponorky opět zásadní roli, především v bitvě o Atlantik.

• Německé U-booty operovaly ve "vlčích smečkách", koordinovaných skupinách, které útočily na spojenecké konvoje.

• Na začátku války byly mimořádně úspěšné – tonáž potopených lodí dramaticky rostla.

• Spojenci však zdokonalili sonar, radar a letecký průzkum, nasadili hlubinné pumy a začali používat dešifrovací systém ULTRA, který rozluštil německý kód Enigma.

• Do roku 1945 se karta obrátila: zatímco Německo ztratilo více než 750 U-bootů, spojenci si udrželi kontrolu nad zásobovacími trasami.

Mimo Atlantik byly úspěšné i americké ponorky v Pacifiku, kde zničily značnou část japonské obchodní flotily a přispěly k hospodářskému zhroucení Japonska.

Studená válka: jaderná éra

Po roce 1945 se začala psát nová kapitola. S pokrokem v oblasti využití jaderné energie přišel i posun v oblasti ponorek, které díky jadrnému pohonu mohly operovat prakticky nekonečně dní pod hladinou bez nutnosti vynoření.

• 1954 – USS Nautilus: první ponorka s jaderným pohonem. Dokázala se ponořit na týdny, bez závislosti na čerstvém vzduchu či nabíjení baterií.

• Brzy poté následovaly sovětské jaderné ponorky. Rozběhly se závody ve stavbě větších, rychlejších a tišších strojů.

• Objevily se strategické raketové ponorky (SSBN) schopné nést balistické rakety s jadernými hlavicemi. Díky nim vznikl koncept vzájemně zaručeného zničení (MAD) – i po jaderném útoku by mohly odpovědět z hlubin oceánu.

• V 60.–80. letech se konaly "tiché bitvy" pod hladinou – americké a sovětské ponorky se navzájem stínovaly, sbíraly zpravodajské informace a testovaly hranice technologií.

Moderní doba

Po rozpadu Sovětského svazu zůstaly ponorky dál klíčovým prvkem námořnictva velmocí.

• Největší ponorkou světa zůstává sovětská třída Typhoon, dlouhá 175 metrů a schopná nést 20 mezikontinentálních balistických raket.

• V 21. století se objevují nové diesel-elektrické ponorky s AIP pohonem (Air-Independent Propulsion), které dokážou vydržet pod hladinou déle a jsou extrémně tiché.

• Budoucnost patří i autonomním podmořským dronům, které doplňují tradiční ponorky v průzkumných a bojových misích.

Jak funguje ponorka

Základem všeho jsou balastní nádrže. Ty slouží k ponoření a vynoření – plní je vodou nebo vzduchem. Podle typu mohou být:

• Diesel-elektrické – kombinují dieselový motor (na hladině) a baterie (pod vodou). Tento princip je jednoduchý, méně technicky náročná, ale má i určitě nevýhody, zvláště u vojenských plavidel. Hlavní nevýhodou je nutnost se vynořit a dobít baterie.

• Jaderné – využívají reaktor, který poskytuje téměř neomezenou energii a dovoluje měsíce nepřetržitého ponoru. Nevýhodou jsou náklady, které se pojí s jaderným pohonem.

K detekci okolí slouží sonar, ať už aktivní (vysílá signál) nebo pasivní (poslouchá). Největší výzvou moderních ponorek je tichý chod, aby nebyly odhaleny.

Život na ponorce: mezi stěnami ocelového trupu

Plavit se v ponorce může znít pro někoho romanticky. Jste skryti pod hladinou, kolem vás jenom nekonečný oceán a úchvatní tvorové. Ovšem realita je mnohem drsnější. 

• Prostor je velmi omezený, posádka často sdílí postele ("hot-bunking"). Soukromí tady opravdu není

• Vzduch a voda se recyklují: kyslík vzniká elektrolýzou, pitná voda destilací mořské. 

• Rutina je přísná – směny se střídají po 6 hodinách, dny a noci splývají (u vojenských plavidel)

• Psychologie hraje obrovskou roli. Jste v úzkém prostoru s dalšími lidmi, nemáte kam utéct, denní světlo prakticky nevidíte a máte na vědomí, že pokud se něco pokazí, tenhle kus šrotu vaší rakví. Izolace a monotónnost vyžadují opravdu silné povahy.

Tohle jsou nejspíš důvody, proč se ponorky nikdy neuchytily komerčně, ale využívají se především pro vojenské a výzkumné mise. 

Ponorky v kultuře

Ponorky se objevují v literatuře i filmu:

• Jules Verne a jeho Nautilus (20 000 mil pod mořem).

• Film Das Boot realisticky ukazuje hrůzu německých U-bootů.

• Thriller Hon na ponorku přiblížil napětí studené války.

Ponorky dnes a zítra

Moderní ponorky jsou stále páteří námořnictva velmocí:

• SSBN chrání státy jaderným odstrašením.

• SSN loví lodě, nesou rakety s plochou dráhou letu a zajišťují speciální mise.

• AIP ponorky a podmořské drony posouvají možnosti ještě dál.

Rekordy ze světa ponorek

Ponorky jsou spojeny i s fascinujícími rekordy, které ukazují možnosti i hranice této technologie:

• Největší ponorka světa: sovětská třída Typhoon (projekt 941) – délka 175 metrů, šířka 23 metrů, výtlak přes 48 000 tun. Byla schopná nést 20 mezikontinentálních balistických raket.

• Nejrychlejší ponorka: sovětská třída Alfa dosahovala rychlosti až 41 uzlů (přes 75 km/h) díky titanovému trupu a výkonnému jadernému reaktoru.

• Nejhlubší ponor vojenské ponorky: sovětská třída K-278 Komsomolec se dokázala ponořit do hloubky přes 1000 metrů.

• Nejdelší mise pod vodou: americká jaderná ponorka USS Triton (1960) obeplula celý svět pod hladinou za 60 dní a urazila přes 41 000 km.

• Největší tragédie: potopení ruské ponorky Kursk v roce 2000, při kterém zahynulo všech 118 členů posádky.

• Nejhlubší ponor vůbec: experimentální batyskaf Trieste dosáhl 23. ledna 1960 dna Mariánského příkopu v hloubce 10 916 metrů. Na palubě byli Jacques Piccard a Don Walsh. Rekord zopakoval až v roce 2012 režisér James Cameron a od roku 2019 podniká opakované sestupy americký průzkumník Victor Vescovo s plavidlem DSV Limiting Factor